11. srpna 2023
Příběhy z našich služeb
Stalo se vám někdy, že vám okolí nevěřilo? Že jste museli všechny přesvědčovat o tom, že to zvládnete, že si zasloužíte šanci? Mnohdy je právě nedůvěra okolí hlavním problémem při začleňování klientů do běžného života. I proto jsou tu charitní pracovníci – věří vám, dokud neprokážete opak.
Paní Irena přišla do azylového domu s dvěma vnoučaty, která přijala do péče poté, co se o ně jejich matka nezvládala starat. Během pobytu dokonce přijala i třetí. Všechny tři děti měly diagnostikovanou poruchu ADHD a braly tlumící léky, mladší vnučka byla mentálně postižená. O to náročnější péče o ně byla. „Paní Irena s dětmi pravidelně navštěvovala lékaře, hlídala si podávání léků, k tomu si s dětmi zvládala hrát, nejstarší vnouče připravovat do školy, zapojovala je do domácích prací. Myslím, že jim vytvářela opravdu podnětné prostředí a péči zvládala velmi dobře,“ popisuje zástupkyně vedoucí domova Klára Slámová.
Stejně pečlivá byla paní Irena i v placení nájmu a dalších výdajů, a to do konce do té míry, že si zvládala ukládat menší částky na dobu, až náš domov opustí. „S paní Irenou jsme intenzivně pracovali na hledání bydlení, ale měla to jako samoživitelka s malými dětmi velmi složité. Nikdo jí nechtěl dát šanci bydlet ve vlastním. A to i přesto, že jsme jí pomohli vyřídit všechny potřebné dávky, dokonce se jí podařilo vyřídit si na nejstarší z vnoučat pěstounskou péči. K tomu dostávala pravidelné příspěvky od otce dětí, takže to nebylo o financích, ale o důvěře,“ zdůraznila Klára Slámová.
„To víte, že to nebylo jednoduché. Nejsem nejmladší a péče o děti mě stála a stále stojí hodně sil. Nejhorší ale bylo, že mi nikdo nevěřil. To vám vezme mnohem více energie, než ty samotné starosti. A jsem vděčná, že pracovnice domova byly tím majákem, který mi svítil na cestu a dodával mi sebevědomí. Věřily ve mně i v momentech, kdy já sama jsem si věřit přestávala,“ poděkovala sama Irena.
„Po intenzivní intervenci a spolupráci se podařilo dojednat pro babičku s dětmi sociální byt. Ale jednoduché to rozhodně nebylo, dlouhá jednání se točila právě kolem toho, jestli je paní Irena schopná si sociální byt udržet a jestli náročnou péči o tři děti zvládne,“ popisuje peripetie s hledáním bydlení Klára Slámová.
Do nového bytu se paní Irena i se všemi vnoučaty přestěhovala v červenci roku 2022 a bydlí v něm dosud. „Po všech těch měsících, kdy jsme opravdu urputně hledaly vhodný byt, byl největší odměnou pohled na paní Irenu v momentě, kdy zjistila, že byt dostala. Zdálo se mi, že v ten moment vyrostla o dvacet centimetrů, těšila se, byla lehce nervózní, ale věřila si. Projevení důvěry ve schopnosti uživatelek je často klíčovým momentem naší spolupráce a u paní Ireny nebylo pochyb. Nedělali jsme nic za ni, jenom jsme ji vedly a věřily, že to zvládne,“ zakončila vyprávění Klára Slámová.
