Příběhy z Charitní záchranné sítě

Jedním z nejzásadnějších přínosů projektu "Charitní záchranná sít" je dostatek času a prostoru, díky kterým mohou její koordinátoři věnovat plnou podporu všem svým klientům. Spolupracují s nimi tak dlouho, jak je potřeba. Klienti, kteří jsou bojácní a kvůli sociálnímu vyloučení se ve společnosti nemusí cítit plnohodnotně, se díky dlouhodobé spolupráci uvolní a nabývají důvěru nejen sami v sebe, ale také v pomoc svého okolí. Cílem práce koordinátorů je klient, který je soběstačný a nadále nepotřebuje jejich pomoc. Přinášíme vám 2 příběhy klientů, u kterých se to podařilo. 

Muž, který neměl žádné doklady o své existenci, začal znovu oficiálně existovat

Na koordinátorku Charitní záchranné sítě se s prosbou o pomoc obrátil klient, který minimálně 15 let neměl žádný doklad o své existenci. Bydlel v chatce na zahradě u svých rodičů, byl nezaměstnaný a jen občasně pracoval na brigádách, a proto se bez dokladů tak dlouho obešel. Svůj nelehký životní příběh odvyprávěl s prosbou o pomoc, v jeho případě tedy vyřídit všechny doklady, aby mohl znovu oficiálně existovat.

Příběhy z Charitní záchranné sítěUž jen to, že se rozhodl kontaktovat Charitní záchrannou síť, bylo velkým úspěchem. Klient byl totiž velmi nedůvěřivý, stranil se lidí a měl problémy s komunikací. Během dlouhodobé spolupráce s koordinátorkou se uvolnil a postupně k ní nabýval důvěru. Zjistila, že se klient už několikrát v doprovodu své maminky pokoušel všechny doklady vyřídit. „Vždy, když jsem uviděl tu spoustu papírování, tak jsem se na to vykašlal. Velmi mě to stresovalo, dokonce jsem byl hrubý na svou matku i na pracovnice. Vůbec jsem totiž nerozuměl tomu, co po mě chtějí,“ svěřil se koordinátorce.  

Co ho přimělo k tomu, aby kontaktoval Charitní záchrannou síť? Jednoho dne si při řezání dřeva poranil prsty motorovou pilou. Několik dní svou situaci neřešil, ale nakonec bolest nevydržel a zavolal záchranku. Ta ho převezla do nemocnice, kde podstoupil operaci. Poté tam musel docházet na převazy. Ošetření a následnou péči v nemocnici si kvůli absenci dokladů musel platit sám. To nastartovalo jeho dlouho neřešené problémy.

Poté, co svůj příběh koordinátorce CHZS odvyprávěl, se celkově uvolnil a přijal její nabídku vrhnout se do vyřizování potřebných záležitostí. Neměl občanský průkaz, nebyl registrován na příslušném úřadě práce a ani si neplatil zdravotní pojištění. Jediný doklad, který měl, byl rodný list. Společně s koordinátorkou ještě ten den stihli vyřídit nový občanský průkaz, registraci dávek hmotné nouze a registraci na pojišťovně. Po absolvování tohoto maratonu byl značně unavený, ale jak sám řekl: „Mám hroznou radost, že jste mi pomohla znovu oficiálně existovat.“

S koordinátorkou CHZS se domluvili na další spolupráci: Protože měl spoustu dluhů, dohodli se na kontaktování dluhové poradny a registraci u praktického lékaře. Poté se u klienta vyskytly další komplikace, při kterých ho koordinátorka musela často uklidňovat a motivovat, aby se po prvních neúspěších hned nevzdával. Její podpora mu pomáhala jak psychicky, tak přímo při řešení jeho životních těžkostí. 

Klient zůstal s koordinátorkou i nadále v kontaktu a obracel se na ni vždy, když potřeboval radu a pomoc. Jejich spolupráce skončila přesně tak, jak měla: Dokázal se osamostatnit a postarat se o sebe.

Hledání bezbariérové ubytovny a spolupráce v rámci Charity

Příběh klienta, kterému koordinátorka Charitní záchranné sítě pomohla vrátit se domů. 

Příběhy z Charitní záchranné sítě 2Na začátku příběhu klient bydlel na ubytovně v našem regionu. Protože měl velké zdravotní problémy, skončil v nemocnici, kde mu amputovali palec u nohy. „Protože jsem měl další zdravotní komplikace, tak mě převezli do další nemocnice. Tam mi amputovali celou nohu. Jinak to prý nešlo,“ pověděl naší koordinátorce. 

Zůstal na vozíku bez jedné nohy a druhou měl méně pohyblivou. Ubytovna, kde původně žil, byla už dávno obsazená, a hlavně nebyla bezbariérová, takže se neměl kam vrátit. Z nemocnice ho tedy převezli do léčebny dlouhodobě nemocných. Při domlouvání jeho následného pobytu v ubytovně však došlo k omylu a záměně jmen obcí.Klient tak skončil v úplně jiném regionu. Samozřejmě, že se ale chtěl vrátit tam, odkud pocházel a kde měl stále rodinu a další vazby.

V této chvíli se zkontaktoval s koordinátorkou naší CHZS a vysvětlil jí, že ubytovna, kde se momentálně nachází, není bezbariérová a tím pádem se nemůže pohnout z pokoje. Řekl jí, že kontaktoval tamní charitní poradnu, kde si domluvil převazy a péči od Charitní pečovatelské služby a Domácí zdravotní péče. Naše koordinátorka kontaktovala pracovnici z charitní poradny, se kterou se domluvily, že se pokusí mu najít ubytování v jeho rodném regionu.

To se podařilo. Koordinátorka se zkontaktovala s majitelem ubytovny, která disponovala bezbariérovou rampou. Majitel byl velmi obětavý a ochotný, vytvořil klientovi bezbariérový pokoj a sociální zařízení, takže se tam klient po ukončení léčby mohl nastěhovat a měl patřičný komfort. Dokonce poté, co klient ukončil léčbu a mohl absolvovat převoz „domů,“ tak ho majitel společně i s jeho partnerkou osobně převezl.

Protože klient stále nebyl plně zdravý, potřeboval zdravotní službu. Tu mu poskytla organizace Sestřička. Koordinátorka CHZS klienta registrovala také u praktického lékaře, ke kterému ho dopravil majitel ubytovny. Dále mu zajistila kompenzační pomůcky z další, již tedy třetí, Oblastní charity.

S klientem spolupracovala i nadále – ještě několikrát se koordinátorce ozval a byl rád, že má její plnou podporu. Po čase se mu povedlo se osamostatnit a její pomoc už naštěstí nepotřeboval.