30. září 2025
Aktuálně
Důstojné rozloučení mezi blízkými.
Přání zemřít doma – v prostředí, které člověk zná, kde se cítí v bezpečí a obklopený blízkými – patří k těm nejsilnějším, jaké lidé na sklonku života mívají. Právě to si přála i jedna žena, která se po hospitalizaci toužila vrátit do svého domova. Byla jí 71 let a její zdravotní stav byl vážný, čas neúprosný. Rodina si uvědomovala, že pokud má zůstat doma, bude potřebovat odbornou podporu.
A tak se obrátili na Domácí zdravotní péči – Domácí hospic sv. Martina, který je součástí Oblastní charity Břeclav. Právě tehdy vstoupily do jejich života sestřičky, které s klidem a empatií přinesly více než jen léky a pomůcky. Přinesly potřebný klid.
Sestřičky usedly s rodinou ke stolu, trpělivě vysvětlovaly, jak domácí péče může být nastavena tak, aby byla nejen bezpečná a smysluplná, ale hlavně lidská. Nešlo o výjimečné výkony, ale o každodenní přítomnost a důvěru. O to, že někdo stojí po boku rodiny v okamžiku, kdy umírá člověk, kterého milují. Pomáhaly rodině naučit se podávat tzv. SOS medikaci – léky, které pomáhají zvládnout bolest, dušnost nebo neklid. Četly mezi řádky lékařských zpráv a převáděly odborné termíny do srozumitelné řeči. A byly stále k dispozici – každý den od rána do večera, kdykoliv mohli rodině zavolat pro radu nebo podporu. Rodina dostala také jasné pokyny pro případnou pomoc záchranné služby, aby bylo jasné, že paní si nepřeje být převezena zpět do nemocnice. Chtěla zůstat doma a domácí hospicová péče jim pomáhala splnit toto poslední přání.
Poslední chvíle ženy proběhly v kruhu nejbližších, doma, v pokoji, který dobře znala, obklopena láskou a péčí. Tiše zemřela bez bolesti a strachu, držená za ruku. Rodina si uvědomila, že bez pomoci domácího hospice by nebyli schopni tuto těžkou chvíli zvládnout. Sestřičky jim byly klidem a oporou v čase, kdy se svět zdál být rozbitý. Důstojný konec života je stejně důležitý jako důstojný život samotný. Každý konec je náročný, ale když na něj nejsme sami, může být naplněný láskou, přijetím a smířením. Práce domácího hospice není jen o medicíně – je především o naslouchání, trpělivosti a obyčejné lidské blízkosti.
Když přišel ten nevyhnutelný okamžik, paní zemřela tiše a důstojně – přesně tak, jak si přála. Ve svém domově, obklopena láskou rodiny, bez bolesti a strachu. Byla to chvíle naplněná pokojným smířením, kdy každý její dech byl svědectvím o tom, že v posledních okamžicích nebyla sama. Byla to chvíle, kdy se sny o důstojném rozloučení staly skutečností. A právě to je dar, který se podařilo společně s rodinou a našimi sestřičkami vytvořit. Dar, který nelze měřit časem, ale hloubkou lidské péče a blízkosti.
Paní zemřela doma, tak, jak chtěla, a my jsme hrdí, že jsme jí v tom mohli být oporou. Protože každý člověk si zaslouží takový závěr svého života – plný klidu, úcty a lásky.
Děkujeme všem rodinám, které nám dovolí být součástí jejich příběhů. Každý z nich nás učí pokoře a hluboké úctě k životu i jeho přirozenému konci.