31. července 2023
Příběhy z našich služeb
Třiapadesátiletý Martin je bezdomovec, který však popírá běžné představy o tom, jak by měl člověk bez domova vypadat. Díky Nízkoprahovému dennímu centru chodí oholený, čistě oblečený, upravený. Jeho nejbližší rodina dodnes netuší, že nemá kde složit hlavu...
Martin přišel o práci, o přítelkyni a nakonec i o byt. Všechny ztráty bez nějakých vytáček připisuje na vrub svému problému s alkoholem. „Pět šest výplat v nové práci jsem vždy ustál, pak to šlo z kopce. Říkáte si - dám si dvě piva a jdu domů. Ale běda, když se nezvednete a neodejdete. Jak přibývá alkoholu, tak ubývá sil ovládnout se,“ komentuje nedávnou minulost Martin.
Události nabraly rychlý spád a jednoho dne se Martin neměl z hospody kam vrátit. „To víte, že mi na ulici nebylo dobře. Nejtěžší byly první dva týdny, to byla asi nejhorší etapa mého života. Naštěstí mi ostřílení "kozáci" poradili, kde složit hlavu, a že je tady Charita, kde mi pomůžou. Bez této pomoci bych se stal rychle troskou,“ popsal význam prvního záchytného bodu.
Právě díky Nízkoprahovému dennímu centru se Martinovi daří udržovat si zevnějšek. „Můžu si vyměnit prádlo, vyprat oblečení, osprchovat se. To je pro mě hrozně důležité. Víte, taky bych nikdy nevěřil, že skončím na ulici. Snažím se občas přijet na návštěvu za rodinou a udržovat je při tom, že mám práci a že žiji pořád stejně. Když vyjdu ze sprchy, dám si čisté oblečení a oholím se, nemají důvod pochybovat,“ přiznal Martin malou lež z nutnosti. Svůj momentální život tají i před synem, který by mu mohl pomoci, ale stydí se o pomoc požádat.
Na Martinovi je vidět, že si velmi cení podpory a povzbuzení od pracovníků denního centra. Jakýkoli výdělek mu komplikuje exekuce. Protože nepřišel včas na úřad práce, nebere ani žádné dávky. Snaží se tedy protloukat po různých brigádách a šetřit, aby si mohl zaplatit nějakou ubytovnu. Občas i na něj přichází chmury s tím, že vyškrabat se zpět už nedokáže, a že bude lepší vše vzdát.
Martin zná všechna zákoutí Břeclavi, od starého mlýna až po poštorenský les. Sám se ukládá dál od vody, aby na něho nemohli dotěrní komáři. „V mládí jsem hodně vandroval, ale to bylo dobrovolně. Teď spím pod širákem z donucení. Zrovna včera jsem při spaní ve spacáku hrozně promokl, ale na ulici musím ještě nějakou dobu vydržet," přesvědčuje sám sebe.
A jak Martin vidí svou budoucnost? „Věřím, že to nakonec zvládnu, kvůli rodině i kvůli sobě. Snažím se najít zaměstnání, které zvládnu při spaní na ulici. Pracovat umím, to vím, ještě ale nebudu mít vyhráno. Hodně záleží na kolektivu, nesmí vás stáhnout zpátky. Pro mě je těžké se odpoutat od smečky. Stačí jeden dva pijani vedle mne a můžu tam být znovu. Na dno spadnete rychle, ale vyškrábat se zpátky nahoru dá hodně zabrat,“ zakončil krátké vyprávění pan Martin.