9. února 2025
Charitní záchranná síť
Psal se prosinec, zima doléhala ze všech koutů a první mrazíky na sebe nenechaly dlouho čekat. Když jsme v tomto období poznali pana Michala, bylo mu necelých 46 let. Za tu dobu stihl prožít víc těžkostí, než by si většina lidí dokázala představit.
Pan Michal se životem protloukal, jak se jen dalo. Partnerství se ženou se nevydařilo tak, jak si před lety slíbili v rámci manželského slibu a byl nucen se rozvést. Když přišlo vážné onkologické onemocnění, nemohl dál pracovat.
Po hospitalizaci nějaký čas žil u rodiny, odkud se však musel znenadání odstěhovat. Bohužel neměl uzavřenou nájemní smlouvu, a tudíž se bez možnosti obrany ze dne na den ocitnul v takové tíživé situaci, jejímž jediným řešením bylo přespat v zimě na ulici.
4 dny strávil pan Michal v mrazech venku. Neměl potřebné finanční prostředky na zajištění noclehu a základních životních potřeb. Přesto, že byl evidován na úřadu práce, neměl nárok na podporu v nezaměstnanosti. Hrozilo, že se z pana Michala stane dlouhodobě osoba bez domova.
Naštěstí, díky pomoci sociální pracovnice se situace začala měnit. Bylo zjištěno, že mu byla přiznána plná invalidita, ačkoli do konce roku nemohl počítat s vyplacením důchodových dávek. Podařilo se zajistit také bydlení, které bylo možné hradit dávkami státní sociální podpory. Ačkoliv bylo nutné překlenout období čekání na vyplacení prvních dávek hmotné nouze, panu Michalovi se dostalo první pomoci.
Ve spolupráci se sociální pracovnicí mu Charitní záchranná síť zprostředkovala materiální pomoc– potraviny a hygienické potřeby. Individuální přístup je nezbytnou součástí práce, a proto se pracovnice Charitní záchranné sítě snažily dodat co nejvíce potravin, které pan Michal v rekonvalescenci mohl jíst.
Přes těžkosti, které mu onemocnění způsobovalo, se pan Michal snažil vyjádřit vděk – i když nemohl mluvit, jeho oči a gesta hovořily za vše.
Pomoc, kterou obdržel, mu pomohla vrátit se zpět do života. A tak, díky podpoře Charitní záchranné sítě, mohl strávit Vánoce v teple a bezpečí svého nového pokoje, bez hladu a s pocitem, že jeho život má opět důstojnost.