7. června 2025
Charitní záchranná síť
Když se všechno zlomí ... a začne znovu.
Na podzim roku 2024 šla na mamograf. Po letech. Ne proto, že by cítila něco špatně, ale protože v sobě nosila tichý pocit, že by měla. Před rokem ultrazvuk nic neukázal, a tak čekala jen rutinní vyšetření. Jenže tentokrát lékaři objevili něco znepokojivého – malý nádor v levém prsu a změny okolní tkáně, které na snímku připomínaly „hvězdné nebe“. Pojem, který zní téměř poeticky, ale v ní vyvolal jen prázdno. Strach. A ticho, do kterého se propadla.
Následovala biopsie. A pak ta věta, která člověku na chvíli vezme dech: „Je to zhoubné.“ Jen měsíc před tím podala žádost o rozvod. Vztah už dávno nefungoval. Manžel, který ztratil zájem, zanechal po sobě jen dluhy, exekuce a tichou únavu. Zůstala sama. Sama s třináctiletou dcerou. Sama v domě, který přestal být bezpečným místem. Sama se strachem, o kterém nedokázala mluvit. Emoce si nechávala pro sebe. Každý večer, když dcera usnula, si lehla na postel a v duchu se ptala: Co když… Co bude s ní?
Je zdravotní sestra. Celý život drží druhé za ruku v jejich nejhorších chvílích. Věděla, co ji čeká. Věděla až příliš. Lékaři navrhovali částečný zákrok – odstranění nádorku a okolní tkáně. Ale ona chtěla jistotu. A klid. Rozhodla se pro oboustrannou mastektomii. V listopadu podstoupila operaci, při které jí byly odstraněny oba prsy i prsní žlázy. V březnu 2025 následovala rekonstrukční plastika. Fyzická bolest byla silná. Ale bolest ztráty ženskosti, životní jistoty a důvěry v budoucnost byla hlubší.
Nemoc přinesla i finanční nejistotu. Pracovní neschopnost, zpožděné dávky, a najednou scházelo na vše – jídlo, hygienu, školní pomůcky, obědy, kroužky. Měla pocit, že selhává. Ale právě tehdy se obrátila pomoc správným směrem. Sociální pracovnice OSPOD, která jí byla velkou oporou, ji propojila s Charitní záchrannou sítí Oblastní charity Břeclav – projektem, který pomáhá lidem v akutní životní nouzi a těm, kteří se ocitnou v tíživé situaci.
Díky štědrým darům a podpoře Charitní záchranné sítě obdržela klientka praktickou pomoc v podobě balíčků s potravinami a hygienickými potřebami, které byly nezbytné pro každodenní život. Dále jí byla poskytnuta finanční podpora na úhradu konkrétních potřeb své dcery – zájmové kroužky a letní tábor. Tyto aktivity pro dceru byly pro maminku velmi důležité, protože chtěla, aby i přes všechny těžkosti mohla její dcera zažívat radostné chvíle a normální dětství.
„Když jsme se s paní poprvé setkali, byla vyčerpaná a všechno nesla sama. Přesto v ní bylo něco tichého a silného – něco, co nás hluboce zasáhlo. Nejvíc jí záleželo na tom, aby její dcera mohla dál žít obyčejné dětství, i když jejich svět byl právě vzhůru nohama. Jsme vděční, že jsme jí v té nelehké chvíli mohli stát po boku. Taková odhodlanost a láska se nedají přehlédnout,“ říká koordinátorka Charitní záchranné sítě, Simona Hermannová.
A právě v nemocnici, v době, kdy byla nejzranitelnější, potkala někoho, kdo vnesl do jejích dní nové světlo. Zdravotník, který ji viděl ne jako pacientku, ale jako člověka. Pomalu, opatrně, přirozeně se stal její oporou. Spolu s dcerou dnes tvoří pevné, klidné zázemí, kde je prostor pro důvěru, úsměv i obyčejné ticho.
Od dubna 2025 se vrátila do práce. Znovu si obléká pracovní oděv zdravotní sestry, znovu vstupuje do pokojů, kde je třeba držet za ruku, uklidnit, rozumět. Už to není ta stejná žena jako dřív – ale možná silnější, pokornější, srdcem ještě blíž těm, kterým pomáhá.
Charitní záchranná síť ji stále doprovází – ne hlasitě, ale trvale. A ona ví, že i když cesta není jednoduchá, není na ní sama. Učila se znovu důvěřovat. Sobě. Životu. A druhým lidem.
A proč se rozhodla svůj příběh sdílet? Protože věří, že pokud díky těmto řádkům alespoň jedna žena půjde na preventivní prohlídku, může to někomu zachránit život. A to by pro ni znamenalo všechno.
Milé ženy, prosíme vás: Nepodceňujte prevenci. Jděte na prohlídku. Naslouchejte svému tělu. Mluvte o tom.
Žádná bolest není tak těžká, jako promarněná šance včas něco změnit.
Děkujeme této výjimečné ženě za důvěru a odvahu. Ukázala nám, že i když se všechno zlomí, může z toho vzniknout nový tvar. Ne stejný. Ale silnější. A někdy – krásnější než ten, co byl předtím.