14. února 2025
Charitní záchranná síť
Když se Petr v Domově svaté Agáty Břeclav seznámil s Janou, netušil, že se stane láskou jeho života. Petr i Jana byli samoživitelé, kteří našli své dočasné útočiště právě v jedné ze služeb Oblastní charity Břeclav.
„Zůstal jsem s pětiletým synem na všechno sám. V azylovém domě mi tenkrát hodně pomohli. Podařilo se mi potom najít malý podnájemní byt 1+1. Abych vše utáhl, začala se mnou bydlet Jana, se kterou jsme se tenkrát kamarádili. Sama měla syna z předchozího vztahu. Snažili jsme se si pomoct navzájem,“ říká Petr, který byl v té době ve finanční tísni, a proto se obrátil na Charitní záchrannou síť s prosbou o pomoc. Bylo pro něj náročné hradit vysoký nájem a zároveň zabezpečit všechny potřeby pro sebe i syna.
Petr musel zůstat v evidenci úřadu práce, protože hledání stabilní práce bylo pro něj náročné, zejména kvůli nutnosti péče o syna. Největší překážkou pro něj byl směnný provoz, který mu bránil v nástupu do zaměstnání. I přesto se aktivně snažil najít přivýdělky, alespoň brigádami. Jana ho podporovala nejen v jeho roli otce, ale také v plnění závazků z minulosti a ve splácení dluhů. Kamarádství přerostlo v lásku a pomoc se stala každodenní podporou. Petr si časem našel práci, ve které byl spokojený. Rozpočet se navýšil. Po nějaké době se ukázalo, že brzy budou pětičlennou rodinou.
Pracovnice Charitní záchranné sítě se stala součástí životů partnerů zhruba na tři měsíce: „Petr s Janou potřebovali dopomoct v jejich náročném životním období spíše materiálně. Opakovaně jsme jim zprostředkovali potravinovou pomoc. Dovezli hygienický balíček. Dětem jsme udělali radost hračkami, které jsme měli v Charitní záchranné síti k dispozici díky drobným dárcům z řad široké veřejnosti. Nabídli jsme zprostředkování vhodného zaměstnání, ale také čas a prostor pro sdílení těžkostí všedních dnů. Nabídli jsme pomoc a podporu v tom, v čem nejvíce potřebovali.“
Po necelém roce se s Janou naše kolegyně potkaly. Byla zrovna na procházce s kočárkem a už na pohled vypadala spokojeně, což posléze potvrdila i vlastními slovy. „Daří se nám moc dobře, přestěhovali jsme se do většího bytu. Už je nás pět a kluci mají i svůj pokojíček. Petr má práci, vydělává, splácíme dluhy. Nic nám nechybí. Jsem ráda, že jste nám pomohli v době, kdy jsme to nejvíc potřebovali. Ještě jednou děkujeme. Teď už to zvládáme sami. Jsem ale ráda, že kdyby se cokoliv stalo vím, komu můžu zavolat.“