17. července 2023
Příběhy z našich služeb
Do péče Charitní záchranné sítě se čím dál častěji dostávají rodiny, které doposud nebyly vnímány jako sociálně slabé, nežily na hraně životního ani existenčního minima. Přesto se však díky souhře okolností dostaly do situace, se kterou si nevěděly rady. V tu chvíli přichází s pomocí právě Charitní záchranná síť.
Paní Jana je matka samoživitelka se dvěma dospívajícími dětmi, synem a dcerou. Přestože po rozvodu s manželem zůstala na péči o děti úplně sama, podařilo se jí vlastní pílí a pocitem zodpovědnosti vůči svým dětem zajistit stabilní pracovní zázemí a nastartovat kariéru, díky čemuž vybudovala útulný a hřejivý domov. Všechny náklady na živobytí si zvládla zajistit sama, nikdy nevyužívala žádnou dávku státní sociální podpory. Dětem dopřávala spoustu zájmových kroužků a vedla je k různým zájmovým aktivitám. Zdálo by se, že ji nic nemůže překvapit.
Ovšem až do jara roku 2019, kdy onemocněla onkologickým onemocněním. Po prvotním šoku nastoupila Jana léčbu s odhodláním se uzdravit. To se jí také podařilo, léčba byla účinná a Jana tak mohla zase začít pracovat, i když jen na zkrácený úvazek. O to zdrcující byla recidiva, která se dostavila ani ne po roce od ukončení léčby. Druhé kolo léčby navíc zkomplikoval prodělaný Covid, díky němuž se Janin zdravotní stav rapidně zhoršil.
„V době, kdy jsem se s paní Janou seznámila, byla opětovně v léčebném procesu. I přesto, že otec platil výživné na obě děti pravidelně, byla paní Jana na veškerou péči o děti i domácnost sama, což vzhledem k jejímu stavu nebylo vůbec jednoduché,“ vzpomíná pracovnice Charitní záchranné sítě Simona Hermannová. Zvládala to však velmi dobře. Přes všechny starosti a těžkosti, které ji potkaly, byla svým dětem láskyplnou a starostlivou matkou.
„Po seznámení se s paní Janou a jejími dětmi jsem hlavně zvažovala, jaká forma pomoci bude nejúčinnější. Finance na základní životní potřeby byly pro rodinu dostačující a materiální pomoci ve smyslu potravin či hygieny nebylo třeba. Příležitostí bylo tedy zařazení paní Jany do projektu na podporu rodin samoživitelů a samoživitelek,“ pokračuje Simona Hermannová.
Jana toužila po smysluplném trávení volného času pro své děti. Dcera navštěvuje základní uměleckou školu, syn vybíjí svoji energii při fotbalových trénincích. Obě děti jezdí rády přes léto na tábory. „Díky tomu, že jsme paní Janu pomohli zařadit do projektu podporující rodiny samoživitelů bylo možné uhradit zájmové kroužky pro děti a spolufinancovat sportovně zážitkový letní tábor. Při pozdějších rozhovorech jsme dokonce zjistili, že během projektu paní Jana dokonce sama zvládla dceři naspořit na nové jízdní kolo, což bylo neuvěřitelné,“ vzpomíná Simona Hermannová.
Jana byla vděčná, že se jí dostalo podpory. „A to přece dává smysl. Proto tu práci děláme. S nutnou dávkou profesionality, ale především s otevřeným srdcem a láskou,“ uzavírá Simona Hermannová, která Janu ujistila, že kdyby byla potřeba další pomoc, ať se neváhá ozvat.